V úterý odpoledne dosedl na vojenském letišti v Kbelích armádní speciál z Ria de Janeiro, který dopravil zpět do vlasti úspěšnou českou paralympijskou výpravu. Sedmatřicet sportovců bojovalo v brazilském velkoměstě o cenné kovy – a sedm jich domů skutečně přivezlo. Vedení Českého paralympijského výboru považuje výsledek za uspokojivý.

„Je to skvělý úspěch, a když se podíváme na srovnání s olympioniky, jsme napřed,“ řekla na tiskové konferenci po příletu výkonná předsedkyně ČPV Alena Erlebachová.

Paralympionici získali v Riu ve špičkové konkurenci jednu zlatou, dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile. Uspěli v plavání, lukostřelbě, atletice a stolním tenise. Jediný nejcennější kov vybojoval plavec Arnošt Petráček, pro kterého jde o první medailový úspěch na Hrách vůbec.

„Maminka mi řekla, že pokud vyhraju jakoukoli medaile, udělá mi za ni svíčkovou, tak jsem za to zlato rád. Dneska večer se budu mít…,“ smál se na středeční tiskové konferenci zlatý paralympionik.

Dvojnásobný úspěch si v Riu připsali hned dva čeští sportovci – lukostřelec David Drahonínský a plavkyně Běla Třebínová, která se zároveň rozloučila s paralympijskou kariérou, stejně jako cyklistu Jiřího Ježka už ji diváci v Tokiu 2020 neuvidí. Čtyřicetiletá sportovkyně, která se dokázala vrátit po mateřské pauze, získala v Brazílii stříbro a bronz.

„Z medailí mám samozřejmě radost, taky atmosféra byla super. Ale nejsem Jarda Jágr, abych vydržela sportovat do padesáti. Nelze se udržet na špičce bez přechodu k profesionalismu, bez dalšího podpůrného týmu. Taky se potřebuju věnovat rodině a svému zaměstnání,“ vysvětlila své rozhodnutí Třebínová.

Stejnou bilanci jako ona si domů přivezl také Drahonínský, který ovšem na letošní paralympiádě uspěl nejen jako sportovec. Do Ria totiž odlétal s přítelkyní, z něj se ale vrací se snoubenkou.

„Měl jsem to naplánované, požádal jsem ji o ruku po medailovém ceremoniálu, i když ženy nemají rády překvapení. Naštěstí se Lída vrací domů až den po mně, tak snad do té doby vychladne,“ smál se Drahonínský.

„Tu svoji stříbrnou medaili jsem jí věnoval, a protože spolu bydlíme, vlastně ji budu mít doma… i když všichni muži vědí, jak to doma se ženami a vzácnými kovy je…,“ bavil jako vždy svými poznámkami Drahonínský všechny přítomné.

Mohlo by se zdát, že sedm medailí je v porovnání například se Slovenskem málo – Slováci dovezli domů pět zlatých, tři stříbrné a tři bronzové medaile a v celkovém pořadí národů skončili třicátí, zatímco Češi dvačtyřicátí, společně s Dánskem. Ovšem vzhledem k tomu, v jakých podmínkách se čeští sportovci připravují i jaké mají finanční možnosti, co se týče přípravy, je sedm medailí vskutku úspěch, i když je to nejméně cenných paralympijských kovů v samostatné historii ČR.

„Příští rok by navíc mělo dojít k výraznému navýšení dotací od ministerstva školství,“ slibuje výkonná předsedkyně ČPV Alena Erlebachová, že se začíná blýskat na lepší časy.

Atmosféra byla nakonec výborná

Už v průběhu paralympiády se mluvilo o malém zájmu ze strany brazilské veřejnosti a domácí publikum proslulo spíše než skvělou atmosférou nefér chováním ke sportovcům jiné než brazilské národnosti. Paralympionici se tedy oprávněně obávali, jak to bude v Riu vypadat po této stránce.

„Těsně před paralympijskými hrami bylo prodáno pouze 12 % vstupenek. Pomocí sociálních sítí se ale organizátorům povedlo prodat 1,6 milionu lístků. Kulisa v aréně pro plavecký bazén byla opravdu úžasná,“ přibližuje atmosféru vedoucí výpravy Roman Suda, který ocenil i organizační stránku Her.

„Pomohlo nám, že paralympiádě předcházela olympiáda, takže my už jsme zažili jen minimum potíží a výzev, které jsme museli překonat. A to i co se týká dopravy, nikde jsme nečelili tomu, že by se sportovci nemohli dostat včas na sportoviště,“ poukázal Suda.

Přípravný štáb si teď může dát na nějakou dobu pauzu a po Riu si trochu vydechnout. Brzy už ale začne dělat vše pro to, aby zimní paralympijské hry v Pchjongčchangu 2018 byly alespoň tak úspěšné, jako ty letošní v Riu de Janeiro.

Foto: Jan Povýšil