Napětí a nejistota, potom čirá euforie. Hned na první pokus splnil Marek Bartošek osobní cíl pro letošní deaflympiádu. Ve střelbě ze vzduchové pušky vestoje na vzdálenost deseti metrů obhájil třetí místo ze Sofie, ačkoliv v dopolední kvalifikaci na 60 ran čelil opakované krizi a těžko u srdce mu bylo i na začátku eliminačního finále.

V úterý odpoledne řešil s trenérem Václavem Jasným dilema, jak dlouho má zůstat na slavnostním zahájení s vědomím, že ve středu 19. července ho v sedm hodin ráno čeká cesta ze Samsunu do Bafry na úvodní střeleckou soutěž. A Marek Bartošek během ceremoniálu vykonával úlohu vlajkonoše české výpravy.

Dohodli se, že to nechají na vnitřním rozpoložení. A protože se cítil dobře, zůstal do úplného konce. Aniž by to bylo nutno dávat do jakékoliv souvislosti, několikrát se zdálo, že na teprve nedávno dokončené střelnici ho čeká pro změnu předčasný konec. A dokonce opakovaně.

„Zestárl jsem minimálně o pět let,“ oddechl si později trenér Jasný při vzpomínce na krizové situace. „Věděl jsem, že natrénováno mají všichni a že to bude o hlavě. Kdo ji bude mít ve správný čas lepší, vyhraje. A naštěstí, chyby udělali i ostatní.“

A jak viděl svoji pouť za bronzovou medailí, připomínající jízdu na houpačce, sám Marek Bartošek?

„Patnáctiminutový nástřel jsem začínal v naprostém klidu. Prodýchával jsem v pohodě, našel si super polohu, padaly mi tam desítky. Zkrátka cítil jsem se připraven a věřil si, že to bude dobré. První soutěžní položka o deseti ranách byla navíc ucházející, jenže pak přišla veliká krize,“ připomněl sérii po jedenácté ráně z celkového počtu šedesáti, kdy odložil zbraň, odstoupil si z místa, nevěřícně zakroutil hlavou, a při současném občerstvování se vodou zdálky od stolku rozhodčích hleděl na televizní obrazovku znázorňující v detailu terč a zásahy.

„Obstřeloval jsem tam devítky a měl z toho nervy. Malá pauza ale nepomohla, tak jsem si poodešel podruhé, zavolal trenéra, popovídal si s ním a zjistil, že jsem zapomněl před výstřelem správně dýchat. Tak jsem na dýchání myslel mnohem víc. Třetí položkou jsem si opravil tu předchozí hodně nepovedenou. Jenže potom se to zase trošku pokazilo. Proto jsem musel v závěru hodně zabojovat a do finále, v němž se podle nových pravidel začínalo znovu od nuly, jsem postoupil jako pátý,“ popisuje Bartošek.

„První tři rány nic moc. Myslím, že jsem trefil 8,9 a trochu si praštil se zbraní. Začínalo nás osm, ale po základním nástřelu musel vždy průběžně nejslabší ze závodu odstoupit, a já si v duchu počítal, že každou chvíli už vypadnu. Na dálku jsem viděl na výsledkovou tabuli, umístěnou daleko na boční stěně, a proto jsem svoje jméno nemohl přečíst. Přesto jsem tušil, že jsem tam uvedený někde hodně dole a že to není dobré. Přesto jsem se přinutil k maximální koncentraci s tím, že dál už budu střílet to svoje, co umím, před každým dalším výstřelem se správně rozdýchával,“ nastiňuje český střelec.

„Najednou tam padlo 10,5 a 10,1, přesto znovu čekám, že vyhlásí moje jméno, a furt nic. Vypadl Švýcar, vypadli Němci – co je? A najednou povídají, že střílím o třetí místo! Podivil jsem se, řekl si, hmm, dobrý! Střílím dál a najednou jsem třetí – super! V tu chvíli jsem porušil zvyk a podíval se kolem sebe směrem do publika, kam usedli ti, co mi přijeli fandit, a jako že dobrý. Už jsme na střelnici jen tři. Další dvě soutěžní rány, poslední eliminace. Dávám za 10, dobrý. Podruhé střelím, 9,5. Až zpětně jsem zjistil, že Korejec neměl nijak famózní nástřely, a kdyby se mi druhá rána povedla, mohl jsem ho přeskočit. Takže šance na druhé místo opravdu byla,“ trochu se zlobí Bartošek.

„Ale nejdůležitější je, že jsem získal medaili a s tímto vědomím mne ovládla euforie! Vždyť jsem obhájil třetí místo ze Sofie. Teď jsem spokojený a šťastný, a co bude dál? Nechám to volně běžet, uvidíme, co se stane. Podobně jsem k tomu přistupoval o čtyři roky dříve v Bulharsku. Na každý pád, medailový plán jsem si splnil.“

O bronzovém závodu Marka Bartoška informovala mimo jiné v reportáži Česká televize.

David Soeldner, Samsun