Ačkoliv Marek Bartošek zůstává zatím jediným českým medailistou na letní deaflympiádě v Turecku, když ve střelbě ze vzduchové pušky z deseti metrů vestoje vybojoval bronz, už teď je jasné, že sbírku cenných kovů ze Sofie nezopakuje. Z kvalifikace s libovolnou malorážnou puškou na 60 ran vleže do finále tentokrát nepostoupil, a obsadil desáté místo.

A přitom to na střelnici v Bafře, tureckém městě vzdáleném od Samsunu zhruba 70 kilometrů, vypadalo tak nadějně. Nástřel se Bartoškovi povedl. Hemžil se skoro samými desítkami, jenže v soutěži se něco pokazilo – a ani s odstupem času Bartošek neví, co přesně to bylo

„Začal jsem střílet vleže a nástřel byl opravdu super. Otestoval jsem si světelné podmínky. Zpočátku byla docela tma, přesto jsem mířil na desítky. Pak ale mraky utekly, začalo více svítit slunce, zkoušel jsem, jestli mi to padá do stejného místa, a protože padalo, domníval jsem se, že všechno půjde dobře. Nadešel čas závodu. Tři rány v pořádku, ale najednou? Ulítla mi tam osma, vůbec nevím, kde se vzala. Měl jsem pocit, že střílím stále stejně jako předchozí rány, že se nestala žádná chyba,“ přemítá český střelec.

„Pak následovaly ještě nějaké devítky. Předtím, než jsem v soutěži zase pokračoval, jsem si raději krátce odpočinul, a poté zkoušel, jestli se to zlepší. Ale kdepak, moc ne. Zase padly dvě osmičky, a já vůbec nevěděl, co to je, z čeho to je? Požádal jsem rozhodčí o možnost vystoupit si ze střelnice, zašel k tribuně za trenérem a říkal mu, jak to cítím a že nevím, co dělat. On taky nevěděl, jak mi poradit, ale řekl, běž, zalehni a střílej! Tak jsem si zalehl a jediný rozdíl byl, že jsem střílel pomaleji a přestal nad vším tolik přemýšlet,“ popisuje Bartošek.

„Najednou se mi povedlo deset ran, položka za 102,5, to vypadalo nadějně. Snažil jsem se sérii udržet, ale zase mi to tu a tam uteklo. Důsledek? Skončil jsem až desátý, ale do finále postupovalo jen osm soupeřů s nejlepším nástřelem,“ povzdechne si Marek Bartošek a dlouho přemýšlí, než odpoví na otázku, jak moc je zklamaný.

„Zklamaný… z toho, co jsem půl roku trénoval vleže, jsem měl pocit, že už mám natrénováno, že vím, jak to bude padat, ale nakonec nevím zase nic a vidím, že budu muset další čtyři roky pilně trénovat, abych ten ležák konečně vyladil. Ležák, čili střelba v leže, nikdy nebyla moje disciplína. A i v Sofii, kde jsem vybojoval stříbro, jsem měl velké štěstí,“ praví pak smutně Bartošek, jehož čeká ještě třetí pokus o medaili, jeho nejoblíbenější – libovolná malorážná puška na 3 x 40 ran.

Šmédek jde pavoukem suverénně vpřed

Respekt a jméno v očích soupeřů si na antukových dvorcích buduje teprve patnáctiletý tenista Jaroslav Šmédek, který si poradil i s šestým nasazeným Němcem Schaefferem, a po setech 6:4 a 6:0 postoupil do čtvrtfinále. V něm ho v pondělí čeká turnajová trojka Francouz Laurent.

A další vítězné korálky nutné k postupu do play-off (a navíc z co nejlepší pozice) posbíraly obě beachvolejbalové dvojice. V mužské kategorii si Jan Žídek a Václav Boček poradili s Mexikem 21:18 a 21:15, mezi ženami Ivana Votípková s Oldřiškou Žídkovou s domácím Tureckem 21:5 a 21:1.

„Všechno bylo v podstatě jen o servisu, který jsme přitom dávali ten nejjednodušší z místa, zatímco jindy děláváme z výskoku. Jenže Turkyně ani tak míče nečapaly. Neměly dobrý příjem, a pak logicky ani nemohly zaútočit,“ popisuje jednoznačné vítězství Votípková.

David Soeldner, Samsun a Bafra