Lenka Matoušková
 Tereza Diepoldová
 Kamil Vašíček
 Tereza Kmochová
 Tomáš Vaverka
 Jiří Bouška
 Ondřej Sedliský
 Jaroslav Šmédek
 Tomáš Pazdera
 Arnošt Petráček
 Zdeněk Krupička
 Šárka Musilová
 Jiří Ježek
 Michal Vápenka
 Eva Datinská
 Marek Bartošek
 Máčala, Hetmer
 David Drahonínský
 Jiří Suchánek
 Ivan Karabec

Úspěchy na závěr: bronz, zlato i rekord

30. 07. 2017

Hned dvojnásobnou medailovou radost si česká výprava vychutnala v závěrečný den na deaflympiádě v Turecku. Dosavadní sbírku jedné zlaté a jedné bronzové medaile, o kterou se postarala mužská část reprezentace, navýšily „v hodině dvanácté“ o kovy stejné hodnoty i ženy, Lenka Matoušková vítězstvím v hodu diskem a Kateřina Janošcová třetím místem v bowlingu.

Plná energie i dobré nálady byla Lenka Matoušková v podstatě po celou dobu více jak dvoutýdenního pobytu v Samsunu. A odmalička hyperaktivní dívka si obojí udržela i v průběhu poslední technické disciplíny v programu atletických soutěží. Své nejsilnější a nejoblíbenější. Třiadvacetiletá slečna z Postupice kralovala diskařskému sektoru za zelenou sítí od první série. A když ji v závěrečné přehodila Litevka Voroněcká? Okamžitě našla nejlepší možnou odpověď. Hodem dlouhým 47 metrů 95 centimetrů si vzala zpět právo na zlatou medaili, navíc v novém rekordu vrcholné akce sluchově handicapovaných sportovců!

„Ještě tomu nemůžu pořád uvěřit, že jsem hodila deaflympijský rekord, o kterém jsem snila řadu let! Vstřebávám to, a je to úžasné,“ sypala ze sebe slova nadšení nová šampiónka. Tímto úspěchem dala vzpomenout na slavné časy Pavlíny Maléřové, trojnásobné zlaté deaflympijské medailistky v hodu diskem, se kterou se díky jejímu přesunu k bowlingu potkala a dala řeč právě díky hrám v Turecku.

„Soutěž jsem začala dobře. V první sérii 45,5 metru, přesto jsem měla knedlík v krku a byla hodně nervózní. I proto byl druhý pokus křečovitý. Snažila jsem se uklidnit, házet stabilně, ale pořád to nebylo ono. Až poslední pokus měl zase správný šmrnc. Vlastně jsem za Litevku a za to, že mne přehodila, strašně ráda, protože mne vyhecovala. Myslím si, že kdyby Voroněcké nebylo, rekord bych nehodila, neměla bych motivaci. Takže Litevce hrozně děkuju!“ smála se upřímně Matoušková, a popsala pocity, které ji napadly, když si všimla, že hned na začátku zavadil „zlatý“ disk o síť přečnívající z ochranné konstrukce.

„Jako vždy jsem se dívala, co z toho bude. A koukám, škrtlo to o síť. A doprčic! Z toho nebude nic, blesklo mi hlavou. Jenže ono to svižně letělo pořád dál, až na 47,95, a deaflympijský rekord.“

Působilo až neuvěřitelně, jak od samého začátku udržovala kontakt s ostatními členy české výpravy, kteří ji za drátěným plotem na vzdálenost necelých dvaceti metrů fandili a hecovali. Zejména atletický kolega Jakub Nosek.

„Jsou to zpětně nejlepší zážitky v životě. Tolik fanoušků jsem nikdy nikde neměla, strašně mne to nakoplo a moc jim všem děkuji. A že jsem byla natolik komunikativní? Samotnou mne to překvapilo. Ale říkala jsem si, musím si to hlavně užít, nesmím se stresovat, přece není konec světa,“ svěřila se mladá atletka, a přiznala, že ji nekonečné čekání na hlavní závod přece jen ubíjelo. Vždyť k němu došlo až poslední den deaflympiády.

„Bylo to stresující, všech těch dlouhých patnáct dnů. Samozřejmě jsem vnímala, že všichni už to měli za sebou, odbojováno, jsou v pohodě a já se pořád musím držet, i když jsem se cítila jako na trní. Ale teď se mi ulevilo. A už se moc těším zpátky domů za rodinou.“

A co bude dál?

„Ambice mám veliké. Chtěla bych se pravidelně dostávat na závody i mezi slyšícími, ačkoliv vím, že mne čeká spousta práce, abych svoje vize naplnila,“ uzavřela bezprostřední výpověď plnou dojetí a úsměvů sympatická Lenka Matoušková a nezapomněla poděkovat za dlouhodobou podporu nejen rodičům nebo mentálnímu kouči Radku Karbanovi, ale i všem trenérům v čele s Josefem Šilhavým, co ji v průběhu let měli na starost.

Za třetím místem s velkým skalpem

Sbírku českých medailí na letní deaflympiádě v Turecku doplnila Kateřina Janošcová. V závěrečném MASTERS pro 24 nejlepších žen v bowlingu senzačně vyřadila i druhou nasazenou hráčku ze země této disciplíně zaslíbené, z Jižní Koreje. A až v semifinále nestačila na mladou, takřka neomylnou Jokojamovou ze Singapuru.

Na rozpoložení čtyřicetileté reprezentantky z Ostravy už zapracovala únava z náročného programu, bolest ruky plné puchýřů a možná sehrál roli i faktor určitého vnitřního uspokojení, že se nečekané stalo skutkem a jako nejlepší ze všech Evropanek automaticky získala bronz, aneb dělené třetí místo za postup ze čtvrtfinále. Nesmírné nadšení pak potvrdila i v krátké výpovědi jen pár sekund poté, co se objala s kolegyněmi z bowlingového týmu a dalšími českými fanoušky, kteří ji vzali mezi sebe a obdarovali ji oslavnými hobly do vzduchu.

„Mám obrovskou radost a je to i pro mne velké překvapení, že jsem porazila i korejskou favoritku. Asi bych to nedokázala bez podpory fanoušků, kterým moc děkuji.“

David Soeldner, Samsun

 

GENERÁLNÍ PARTNER GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
EXKLUZIVNÍ DODAVATELÉ PARTNEŘI ANKETY
NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU
PARTNEŘI
PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
ZA PODPORYDÁRCEMARKETINGOVÝ PARTNER