Po atletickém mistrovství světa dospělých, které se konalo v červenci v Londýně, čekal stejný sportovní svátek také handicapované juniory. Ti zavítali do švýcarského Nottwilu a nechyběli mezi nimi ani čeští zástupci – Matěj Berdis, Michal Vimmer a Martin Adamčík, který jako jediný z českých atletů získal medaili, a sice stříbro v hodu diskem.

Martin Adamčík, který s protézou závodí v kategorii F42, dokázal v hodu diskem vylepšit své osobní maximum na 30,85 m, tento výkon mu v konečném zúčtování vynesl stříbrnou medaili. Nový osobní rekord si mladý atlet připsal také ve vrhu koulí, ale 8,44m nakonec stačilo jen na pátou příčku.

Sedmnáctiletý Michal Vimmer v kategorii F37 sice na cenný kov nedosáhl ani v jedné z disciplín, do kterých nastoupil, ale mohly ho těšit alespoň zlepšené osobní rekordy ve třech startech. Ve vrhu koulí se mu podařilo 9,11m a obsadil pátou příčku, v hodu diskem dal 28,18m a skončil na nepopulární čtvrté pozici. V oštěpu si připsal výkon 24,27m a byl třetí ze tří startujících, vzhledem k pravidlu „minus jeden“ ale medaili dostali jen první dva. Stometrový sprint se mu příliš nevydařil a skončil čtrnáctý.

Matěj Berdis v kategorii F35 sbíral v Nottwilu hlavně cenné zkušenosti, ve svých startech na sto a dvě stě metrové běžecké trati skončil shodně poslední.

„Kluci si vrhli a hodili osobáky, takže to je dobré. V dnešní světové konkurenci, kdy se ve světě ostatní připravují profesionálně a my v ČR ne, je to pro kluky  úspěch. Zdá se, že pokud se sport handicapovaných v ČR nezprofesionalizuje, budou to mít ve světě hodně obtížné,“ hodnotí Eva Datinská (dříve Berná), která si poprvé vyzkoušela mistrovství světa v jiné než závodnické roli, když v Nottwilu působila jako vedoucí týmu.

„K této funkci jsem přišla jako slepá k houslím. Ale byla to pro mě první zkušenost z druhé strany než jako sportovec a byla to dobrá zkušenost. Angličtina mi sice dávala dost zabrat, ale vždy jsem se domluvila,“ usmívá se Datinská.

Pak ale zvážní, když vzpomíná na organizační zmatky, které světový šampionát provázely.

„Rozhodčí byli zmatení, v call roomu to samé. Bylo vidět, že někteří z nich byli školení až těsně před začátkem mistrovství světa. Třeba v hodu diskem jeden závodník hodil disk, a když byl ještě ve vzduchu, závodník vyšel z kruhu a rozhodčí mu tento pokus přesto uznali. Nebo při závodě spinterů nefungovaly startovní reprobedny a podobně,“ popisuje Datinská s tím, že občas šlo doslova o život.

„Že se ještě vracím k těm rozhodčím – oni třeba ve výseči vůbec nesledovali, co měli, a tak se stávalo, že disk, oštěp nebo koule letěly přímo na ně a oni museli utíkat, aby je náčiní netrefilo. No a pak se jednou přihodilo to, že diskař hodil disk mimo výseč a trefil jednu z rozhodčích, která stála pod stanem. Muselo to být hrozně bolestivé, na druhou stranu prostě měla sledovat, co se děje, protože od toho tam rozhodčí jsou,“ pokrčí na závěr rameny Eva Datinská.

Tereza Kubíčková