Ivan Karabec
 Eva Datinská
 Tomáš Pazdera
 Tomáš Vaverka
 Kamil Vašíček
 Tereza Kmochová
 Jiří Bouška
 Máčala, Hetmer
 Ondřej Sedliský
 Zdeněk Krupička
 Michal Vápenka
 Jiří Suchánek
 David Drahonínský
 Lenka Matoušková
 Marek Bartošek
 Jiří Ježek
 Tereza Diepoldová
 Šárka Musilová
 Jaroslav Šmédek
 Arnošt Petráček

Davídek: Nemít lukostřelbu, neměl bych nic

13. 11. 2017

Jeho příběh je jedním z nejzajímavějších mezi handicapovanými sportovci. V životě si sáhnul až na úplné dno, byl bezdomovcem, měl problémy s alkoholem a drogami. Dnes patří Karel Davídek ke stabilním účastníkům lukostřeleckých soutěží u nás i v zahraničí, má práci, byt, přátele. Sport ho dokázal vrátit na správnou cestu.

Ale nešlo by to bez pomoci jiných lidí. Třeba Romana Sudy, prezidenta sportovního plzeňského klubu, kde Karel Davídek dnes střílí.

„Náš klub velmi úzce spolupracuje s institucí sociální péče, která se v regionu stará o osoby se zdravotním postižením. Karel k nám přišel před osmi nebo devíti lety jako velmi zoufalý mladík,“ vzpomíná Suda.

„Přivodil si poranění krční páteře po skoku do mělké vody. Byl to bezdomovec, který měl za sebou užívání lehkých drog a alkoholu. Žili společně s bratrem v nedalekém městečku, Karel pak skončil na ulici.“

S pomocí Romana Sudy se začal Davídek věnovat lukostřelbě. Jeho první opravdovou trenérkou byla Barbora Horáčková, lukostřelkyně reprezentující Českou republiku v Pekingu 2008.

„Ale málem to s ním vzdala, protože fakt nebyl v dobré formě,“ zamračí se Suda při vzpomínce na Davídkovy začátky.

„No… musel jsem skončit s marihuanou, abych se mohl opravdu naplno začít věnovat lukostřelbě,“ přiznává Karel Davídek, který dostal od Romana Sudy nějaký čas na rozmyšlenou, aby si určil životní priority. Pak padlo rozhodnutí.

„Za pár měsíců byl zpátky, vrhnul se na lukostřelbu a zůstal čistý. V současné době má tuhle historii už úplně za sebou,“ ujišťuje Suda. Davídkovi v té době hodně pomohl také David Drahonínský, legenda české i světové lukostřelby.

A teď? Karel Davídek má byt, přátele – a ve výrobním oddělené, kde pracuje, pod něj spadá třicet lidí. Všechen čas mimo zaměstnání věnuje lukostřelbě.

„Vstávám ve čtyři ráno, od šesti do čtyři odpoledne jsem v práci, a pak jdu střílet. Opravdu, kromě práce vyplňuje každou minutu mého života lukostřelba. Kdybych ji nedělal, nedělal bych nic…,“ říká Karel Davídek, pro kterého cesta na letošní mistrovství světa do Pekingu znamenala první let v životě.

„Musím říct, že v našem klubu a nejen v něm je teď Karel hvězda. V komunitě je známý tím, jak dokázal změnit svůj život, pro mnohé je inspirativním příkladem. Lukostřelba mu tu možnost změny dala,“ doplňuje Roman Suda.

Karel Davídek je teď stabilním členem reprezentačního kádru ČR, připravuje se s lukostřelci bez handicapu a cílí na paralympiádu v Tokiu 2020.

„Příští rok je pro něho vrcholem sezóny domácí mistrovství Evropy, které se uskuteční v Plzni, kde má Karel spoustu kamarádů i fanoušků. Již nyní začíná přípravu na novou sezónu, a to trošku netypicky focením na kalendář sportovních osobností města Plzně,“ usmívá se Roman Suda.

Stejně jako se zlepšil jeho život, lepší se i Davídkova střelecká forma. Postupně, ale čím dál výrazněji.

„Kdybych neměl lukostřelbu, neměl bych nic. Pokud budu střílet tak, jako střílím teď, a zlepšovat se, myslím, že bych se mohl dostat do nejužší světové špičky během několika málo let,“ uculuje se Karel Davídek a dodává:

„A co že mám na lukostřelbě nejraději? No přece stupně vítězů…“

Tereza Kubíčková

Zdroj: World Archery

Foto: World Archery

GENERÁLNÍ PARTNER GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
EXKLUZIVNÍ DODAVATELÉ PARTNEŘI ANKETY
NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU
PARTNEŘI
PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
ZA PODPORYDÁRCEMARKETINGOVÝ PARTNER