Tomáš Pazdera
 Jaroslav Šmédek
 Jiří Suchánek
 Tereza Diepoldová
 Tomáš Vaverka
 Michal Vápenka
 Eva Datinská
 Šárka Musilová
 Jiří Ježek
 Lenka Matoušková
 Zdeněk Krupička
 Jiří Bouška
 Tereza Kmochová
 Marek Bartošek
 David Drahonínský
 Ivan Karabec
 Máčala, Hetmer
 Kamil Vašíček
 Ondřej Sedliský
 Arnošt Petráček

Musílek: po prvním tréninku jsem měl jasno

28. 12. 2017

Na vozík se dostal kvůli chybě někoho jiného. Ale nezahořkl. I díky podpoře rodiny. Dnes je z Radka Musílka úspěšný český reprezentant v curlingu – a možná si už brzy splní svůj velký sen, kterým je účast na paralympiádě. Nedaří se mu ale jen ve sportu – má za sebou působení v Českém rozhlase v roli moderátora a nedávno komentoval olympijskou kvalifikaci curlingu pro Českou televizi.

Lidé mají většinou vozíčkáře zaškatulkované jako lidi, kteří přišli k handicapu prostřednictvím úrazu. U vás to ale bylo jinak. Mohl byste „povyprávět“ svůj příběh?

Přihodila se mi vcelku neobvyklá věc – lékař mi při komplikovaném porodu částečně poškodil míchu, takže jsem poúrazový paraplegik, ale od narození.

Jaké pro vás bylo dětství na vozíku?

Díky mým báječným rodičům, sestře a celé širší rodině úplně spokojené a normální. Umožňovali mi zapojení do všech běžných dětských radovánek i aktivit. Nevím jak, ale podařilo se jim i v době komunismu prosadit, abych na prvním stupni navštěvoval běžnou základní školu. Měl jsem kamarády a v mezích možností dělal prakticky všechno jako mí zdraví vrstevníci bez handicapu. Jen bych dodal, že částečně šlo spíš o dětství na zemi a v kočárku, protože opravdový vlastní vozík jsem získal až v deseti letech, tedy v roce 1989. Do té doby jsem ho znal jen z pobytů v Janských Lázních.

Vzpomenete si na moment, kdy vás v životě nejvíc „štvalo“, že se nemůžete zvednout a jít po svých?

Svůj handicap jsem nikdy moc neřešil a bral jsem ho jako přirozenou součást života. Což sice možná zní jako fráze, ale z reakcí svého okolí vím, že to je skutečně pravda. Jediné takové momenty občas nastávaly během dospívání při balení holek J

Jak jste se dostal k práci v rozhlase?

Od přírody jsem komunikativní člověk. Pro někoho možná až ukecaný rozumbrada. Práce, při níž bych se živil mluvením nebo psaním, mě vždy tak nějak přitahovala. Proto jsem neváhal, když mi švagr pracující coby technik na Čro Vltava řekl, že Radiožurnál hledá moderátora s postižením pro pořad HandiCamping, který do té doby dělala herečka Veronika Žilková. Prošel jsem konkurzem a začal získávat moderátorské zkušenosti. V rádiu jsem jako externista dělal celkem sedm let. Získal jsem díky tomu hrozně moc zkušeností, které mi pomohly v dalších pracovních i jiných aktivitách.

Je pro vás zaměstnání i koníčkem? V čem vás moderování naplňuje?

Já dělám hned několik věcí a moderování mezi ně patří spíše už jen nárazově v rámci různých akcí. Jsem vystudovaný učitel dějepisu a základů společenských věd. Stále se považuji hlavně za něj, i když učím jen na částečný úvazek. Kromě toho dělám mluvčího Jedličkova ústavu a škol, píšu pro měsíčník Můžeš, který vydává Konto Bariéry, a občas natočím něco pro pořad Klíč v České televizi. Jisté zkušenosti mám i se školením v komunikaci s postiženými pro zaměstnance různých firem. Ve všech těchto aktivitách moderátorské zkušenosti bohatě využívám. Díky těm rokům v rádiu se nebojím předstoupit před publikum, mikrofon nebo kameru a mluvit. Mám obrovské štěstí, že mě živí pestrá práce, která mě baví. Naplňuje mě kontakt s lidmi a možnost jim něco předávat, vyprávět, vysvětlovat.

Ze sportů jste vyzkoušel stolní tenis, lukostřelbu, ale oslovil vás až curling – proč?

To byla určitá shoda okolností. Těm ostatním jmenovaným sportům jsem se věnoval ještě jako dítě na základní škole při Jedličkově ústavu. Pak jsem však odešel na běžné gymnázium a do značné míry jsem přerušil kontakt s aktivitami mezi lidmi s postižením, což pokračovalo i během studií na vysoké škole. Byť si „pinec“ dodnes rád zahraju a na rekreační úrovni dokážu držet krok i s chodícími, což bylo občas zdrojem velkého překvapení mých spolužáků, když jsem je dokázal porazit.

Pak jsem se však do „Jedle“ vrátil jako učitel a zjistil jsem, že tamní sportovní klub začal s tréninkem curlingu vozíčkářů. Byl jsem z toho nadšen a okamžitě se zapojil, protože jsem ten sport znal od olympiády v Naganu z televize a úplně mě fascinoval. Netušil jsem, že se to u nás hraje, natož na vozíku. Hned po prvním tréninku jsem měl jasno, tohle mě bude hodně bavit! I proto, že jde o kolektivní sport. Pro někoho je možná málo akční, ovšem to je relativní. Curling má silný vnitřní náboj. Jde o taktiku i techniku. Utkání mohou být velmi napínavá, situace se během zápasu může několikrát změnit o 180 stupňů.

A nepopírám, že velkým lákadlem bylo i cestování do zahraničí, které je mým druhým velkým koníčkem. Díky curlingu jsem získal řadu kamarádů z různých zemí. Curleři tvoří velkou přátelskou komunitu.

Česká curlingová reprezentace existuje od roku 2006, jak se od té doby proměnila, jaký kus cesty ušla?

Reprezentace vzchází z klubové základny, na kterou nesmíme zapomínat! Existuje totiž nemálo zemí, kde se curlingu vozíčkářů věnuje jen pár jednotlivců v rámci národního týmu. My máme to štěstí, že se podařilo rozvinout širší členskou základnu v rámci hned několika sportovních oddílů. Dokonce pořádáme světově unikátní mezinárodní Eurovia ligu curlingu vozíčkářů, do které se kromě čtyř domácích klubů zapojují také družstva z Itálie, Německa, Polska a Slovenska. Nikdo z nich doma takovou kvalitní mezinárodní soutěž nemá!

Díky klubové práci se v reprezentaci za těch více jak deset let existence mohlo prostřídat nemálo hráčů. A další na vstup aspirují. Konkurence je vždy užitečná. O to víc si vážím toho, že se mi zatím podařilo být jeho členem nepřetržitě po celou dobu, i když to nebylo vždy na pozici kapitána.

Český „nároďák“ prošel hlavně velkou kvalitativní změnou. Nabral obrovské množství zkušeností na mezinárodní scéně a z nesebevědomých začátečníků se stali konkurenti pro jakýkoliv světový tým. Ke vstupu do širší světové špičky chybí jen kousek. Velkou zásluhu na tom mají i trenéři z řad „zdravých“ curlerů. Přesněji řečeno curlerek, protože od roku 2010 vedou tým shodou okolností výhradně ženy. Což nám někteří soupeři nepokrytě závidí J

Nedávno jste si vyzkoušel roli komentátora ČT při olympijské kvalifikaci curlingu v Plzni. Byl jste nervózní, nebo pomohla praxe z rozhlasu?

Praxe z rozhlasu i jiných médií samozřejmě pomohla velmi, i když bych lhal, kdybych tvrdil, že nervozita nebyla vůbec žádná. Ona je koneckonců v malé míře velmi zdravá. Nebál jsem se prostředí ani povídání jako takového, ale nechtěl jsem udělat nějaké chyby, kterých by si běžný divák asi nevšiml, ale curler by nesouhlasně kroutil hlavou.

Jaká je konkurence, co se týče curlingu handicapovaných, na české scéně?

Hráčů je přibližně třicet, ale ne všichni se pravidelně zapojují do soutěží. Startují pod křídly SC JÚ Praha, HSC Velké Meziříčí a SK Nové Město nad Metují. Noví zájemci jsou vítáni! A musím zdůraznit, že hledáme muže i ženy, protože týmy jsou u vozíčkářů povinně smíšené! Družstva tvoří 5 lidí – čtyři hráči s náhradníkem. Ve hře musí být vždy zastoupena obě pohlaví, nezáleží přitom na početním poměru, ale obvykle to bývá 1 žena a 3 muži. Jelikož ženy o curling vozíčkářů u nás i ve světě jeví menší zájem, mají menší konkurenci.

Zanedlouho by mělo být jasné, jestli česká curlingovou reprezentaci účast na ZPH v Koreji. Dle vašeho názoru – jak rozhodne IPC ohledně Ruska, a tedy vlastně i o účast i ČR na paralympiádě?

Rozhodnutí se neustále odkládá. Měl jsem chvíle velkého optimismu, ale ten mě postupně opouští. Olympiáda připustila variantu startu ruských reprezentantů pod neutrální vlajkou, a přestože v Riu byl IPC přísnější a Rusko zcela vyloučil, obávám se, že tentokrát se olympiáda a paralympiáda shodnou na společném postupu.

Byla by pro vás účast na paralympijských hrách splněným snem?

Pochopitelně ano! Velkým! Snažíme se o ni už přes deset let. Ale i kdyby to nevyšlo ani tentokrát, vytrváme. Curling je pro nás stále především zábava!

Tereza Kubíčková

 

GENERÁLNÍ PARTNER GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
EXKLUZIVNÍ DODAVATELÉ PARTNER ANKETY
NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU
PARTNEŘI
PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
ZA PODPORYDÁRCEMARKETINGOVÝ PARTNER