Mají to za sebou – a hlavní je, že přežili. Zhruba tak by se dala glosovat situace kolem českého sledge hokejového týmu, který na paralympijském turnaji v Pchjongčchangu odehrál čtyři zápasy během čtyř dní. Mezi tím úterním proti Japonsku a středečním se Švédskem měli Češi na regeneraci, odpočinek a spánek jen 18 hodin.

„Tohle je neskutečné,“ zlobí se právem čeští hráči v čele s trenérem Jiřím Břízou. Žádný jiný tým na turnaji tak vyčerpávající program neměl. „Už jsem nevěděl, co mám klukům říkat. Probudíte se, hned jdete do autobusu, cítíte rány z předchozího zápasu, ještě jsem ani neměl řeč k tomu, co jsme předvedli včera, a už jsem jim měl povídat něco k dalšímu utkání? Nechápu, pouhých osmnáct hodin na regeneraci po třech zápasech ve sportu handicapovaných?“ kroutil nevěřícně hlavou trenér české reprezentace Jiří Bříza.

„Pojetí tohoto sportu je takové, že hráči bruslí pažemi, hrají pažemi, ta náročnost je neuvěřitelná, a přál bych si posadit papaláše z IPC do těch saní, ať si to vyzkouší, takhle hrát čtyři dny po sobě zápasy na nejvyšší úrovni,“ podotkl ironicky reprezentační kouč.

To Zdeněk Hábl si při proslovu na adresu představitelů IPC nebral servítky vůbec.

„Můžu být sprostý? Podle mě není normální, co se děje, co IPC dělá a vymýšlí, jaký je tohle systém. Nejraději bych je s nadsázkou řečeno postřílel. Buď jsou zhulení, nebo vypatlaní… ne, to ani nejsou lidi,“ neskrýval obrovskou zlobu Hábl a při otázce, jestli vůbec cítí ruce, měl jeho smích tak trochu hysterický nádech.

„Já a ruce? Já nějaké mám? Potřeboval bych je jako u robota, aby se daly vyšroubovat, abych si tam mohl dát nějaké jiné, to by bylo fajn, mít náhradní ruce…“

Od trenéra jen slova chvály

Vyčerpání bylo na sledge hokejistech znát už v duelu proti Japonsku – vždyť měli za sebou v předchozích dvou dnech těžká utkání proti domácím Korejcům a Američanům. Do střetnutí se Švédy se už Češi donutili nastuoupit spíš silou vůle – a že dokázali otočit v takovém stavu z 1:3 na konečných 4:3 po nájezdech, se skoro rovná zázraku. A svědčí to o tom, jak obrovské je české srdce a česká houževnatost. Tým stmelený kolem kapitána Zdeňka Šafránka prostě nezlomí ani deset branek od USA, ani nepochopitelná rozhodnutí představitelů Mezinárodního paralympijské výboru (IPC).

„To, že nám IPC dalo čtyři zápasy ve čtyřech dnech, považuji za skandál. A připravovat kluky za takových podmínek? Nikomu bych nepřál zažít situaci, jít k nim v jejich rozpoložení do šatny mezi druhou a třetí třetinou. Řekl jsem jim, že i když to nezvládnou, jsou pro mne vítězové! Je neskutečné, kde v sobě našli ještě tolik oddanosti, aby dokázali zvrátit zápas, v němž se v únavě urodila spousta taktických chyb,“ nešetřil slovy chvály Bříza.

Led nechce Hábl vidět ani v mrazáku

Čtvrtek bude pro český tým konečně dnem volna – tedy v tom smyslu, že je nečeká žádný zápas.

„Pokud někdo z vedení řekne, že máme ve čtvrtek trénink, tak ho asi zarvu do země lopatou nebo mu udělám něco jiného. Zítra snad ani nevylezu z postele, maximálně na jídlo nebo se někde projít. Ale nechci vidět led! Doufám, že poslední zápas v pátek s Norskem zvládneme, a pak chci všude vidět nejmíň do srpna jen rozmrzlou vodu a žádný led, a to ani v mrazáku,“ dodal totálně vyčerpaný Zdeněk Hábl z posledních sil, než zamířil do české kabiny.

„Ten den volna už opravdu potřebujeme, vždyť hrajeme čtvrtý den v kuse! Každý by si měl uvědomit, že sledge hokej se hraje jen rukama, a myslím, že kluci budou mít problém se teď navečeřet. Klobouk dolů před nimi, jak dřeli, a opravdu tam nechali ruce, sakumprásk celé do konečků prstů. Naštěstí jsme vítězství vyválčili, teď potřebujeme co nejlépe zregenerovat. Až poté se uvidí, jak se bude dařit proti Norsku,“ pokrčil smířeně rameny gólman českého mužstva Michal Vápenka.

„Pro mne je největší vítězství vědomí, že jsme čtvrté utkání v řadě ve zdraví přežili, a zápas o páté až šesté místo si půjdeme užít. Hrát budou všichni, bez ohledu na to, zda vyhrajeme, nebo ne. Protože pro mne byl důležitý přístup kluků, jak se opět ukázalo, že mají srdíčka a jsou to vítězové,“ uzavřel debatu ohledně doslova smrtelného vyčerpání svého týmu trenér Jiří Bříza.

Tereza Kubíčková, David Soeldner