Zázraky se občas ději. V utkání s dvojnásobnými obhájci paralympijského zlata ve sledge hokeji se ale nekonal ani náhodou. Češi podlehli Američanům v zápase, z něhož pro zachování medailové naděje potřebovali dva body, 0:10. A přesto byl brankář Martin Kudela, který si na této vrcholné akci odbyl náročnou premiéru, hrdinou našeho mužstva, i když smutným.

Úvodní buly vhodil mezi Joshuu Misiewicze a Zdeňka Hábla hlavní arbitr, Nor Luthcke. Naši obratem zavezli puk do útočného pásma, ale dostali se jen k velmi nepřesné střele. To Američané ukázali lepší, a bohužel i bleskovou efektivitu. Poprvé se soupeř vřítil před naši branku, k níž se kolem Kubeše s Háblem prokličkoval Brody Roybal a nekompromisní střelou pod víko poslal obhájce zlatých medailí po 64 sekundách do vedení – 0:1!

Prakticky vzápětí ale s větší dávkou štěstí, a zásluhou šťastného odrazu v nepřehledné situaci, mohl skóre srovnat Šafránek. Puk ale těsně odklouzal mimo odkrytou klec.

„Škoda, že mi to tam nepadlo. Já jsem se to snažil hned z první zamést do branky, protože mi to kluci dobře naservírovali, už jsem měl dokonce zvednutou ruku, už jsem se radoval, když jsem viděl, že to šlo pod gólmanem, jenže se mu puk pod noži zasekl a pomalinku vyjel za ním,“ popsal český kapitán.

Na druhé straně se poprvé, dvakrát po sobě, a nikoliv naposledy blýsknul Kudela. Proti Wallacemu se bravurně vymrštila jeho lapačka, po buly pak lapil ránu Pageho.

Bohužel, štěstí odolávat mu nevydrželo věčně. V čase 8:17 se před Kudelu natěsno natlačil Declan Farmer, vydoloval kotouč, a z otočky ho posunul do prázdné branky – 0:2. Do přestávky se skóre měnilo ještě jednou. V přesilovce od zadního mantinelu nahrál McKee na Farmera, ten si bleskově pod sebou přehodil puk z pravé hokejky na levou, a v e 13. minutě nekompromisním švihem napálil černý touš přímo do horního růžku naší klece – 0:3!

„Oni jsou někde úplně jinde. Na sledgích extrémně rychlí, i proto, že mají hrozně málo amputářů, dokonce snad nemají nikoho, kdo má porušenou páteř jako já, tím pádem je pro ně pohyb na saních desetkrát lepší. My musíme dřít silou, oni ale sílu mají taky, a ještě je tam i ta hokejová hlava,“ povzdechl si Zdeněk Šafránek.

Kanonáda ve druhém dějství

Druhá třetina začala jako přes kopírák k té první. Češi začali aktivně, dokonce se nachomýtli ke dvěma šancím a Motyčka tečoval puk jen nad horní tyč. Obratem ale převzali otěže utkání hráči USA, na Kudelu se valil jeden útok za druhým. Na konci třetího oslabení znovu kapituloval po ráně Declana Farmera z těsné blízkosti. Američan tak v polovině 19. minuty završil čistý hattrick. Jack Wallace pak ve 23. minutě napálil puk nad Kudelovo pravé rameno – 0:5, o chvíli později to už bylo po Roybalově zakončení o šest branek.

„Pořád jsme si říkali, že bychom si měli hlídat pozice, držet chlapy bez kotouče, co se nabízeli a dostávali puky do volných míst. To nám ale dělalo hrozné problémy,“ povzdechl si obránce Pavel Doležal.

Nejmenší šanci neměl Kudela ani proti fintě Travise Dodsona v 28. minutě – 0:7. A když šel na trestnou lavici obránce Jiří Raul, trvalo to jen 13 sekund, než si pátý gól na turnaji a čtvrtý v utkání připsal Declan Farmer – 0:8. V ten moment naši hráči pod vlivem okolností rezignovali – de facto bez odporu upravil Brody Roybal po přihrávce Misiewicze v čase 28 :47 na hrozivých 0:9. Necelých osmnáct sekund před druhou přestávkou padla i desetibranková hranice, když unavená česká obrana nestíhala Travise Dodsona.

„Bylo to opravdu těžké. Mleli nás od samého začátku až do konce druhé třetiny, dobře, že skončila, protože co střídání, to jsme si jeli pro gól. Tam se zápas zlomil tak, že si tu desítku zasloužíme. Až ve třetí trošku polevili, ale to jsme zase my stáhli naši nejlepší útočnou trojku a hráli kluci, co nejsou v základu – takže pro nás to bylo těžké pořád,“ přemítal obránce Pavel Doležal.

Za českými dveřmi nikdo

V poslední třetině už branky nepadaly, takže ani veliká urputnost v osobních soubojích našim nepomohla odvrátit nelichotivý výsledek 0:10. „Nemyslím, že by přestali úplně hrát, pořád jsme se nedostali k puku. Ale já před třetí třetinou, když padlo rozhodnutí, že si tři kluci před Japonskem odpočinou, i proto, aby se nezranili, a budeme je potřebovat v plné síle, těm ostatním, co jsme na ledě zbyli, říkal, že bych byl rád, kdybychom posledních patnáct minut dokončili s nulou. A to se povedlo,“ potěšilo Zdeňka Šafránka, který Američanům vlastně tak trochu závidí.

„Jsou to samí mladí kluci, snad nikdo z nich není starší pětadvaceti let. Naopak u nás jsou hráči, co mají i přes padesát, takže jejich fyzická připravenost a hokejové hlavy jsou někde jinde. Jim se stane v deseti letech úraz, a obratem je ženou na sledge hokej. U nás je situace horší. Sice to hrajeme přes deset let, ale předtím jsme vrcholový sport nikdy neprovozovali a nikdo z nás neměl tušení, co to obnáší makat v jednom týmu,“ poukazuje český kapitán.

„Ale v norském Hamaru v roce 2013 jsme Ameriku porazili po nájezdech 2:1! Bylo to úžasné! Dokázali jsme tehdy jako jediný tým udolat výběr USA, ačkoliv je pravda, že to nebyl stejný tým jako dnes v Gangnungu. U nich jak je někomu přes 25 let, už ho dávají pryč, pořád sestavu obměňují, a přitom za dveřmi mají dalších patnáct, dvacet, třicet lidí, co do jejich reprezentace patří. U nás? Za dveřmi není nikdo, a pořád prosíme nějaké lidi, aby chodili a hráli sledge hokej…,“ uzavřel hořce Zdeněk Šafránek.

David Soeldner a Tereza Kubíčková

Foto: Martin Malý / fotomaly.cz