Jiří Ježek
 Tereza Diepoldová
 Tereza Kmochová
 Jiří Bouška
 Marek Bartošek
 Kamil Vašíček
 Zdeněk Krupička
 Šárka Musilová
 Ondřej Sedliský
 Eva Datinská
 Michal Vápenka
 Arnošt Petráček
 Tomáš Vaverka
 Tomáš Pazdera
 David Drahonínský
 Jaroslav Šmédek
 Jiří Suchánek
 Lenka Matoušková
 Máčala, Hetmer
 Ivan Karabec

Hokejistka Nachtigalová: růže mezi trním

16. 05. 2018

Ne že by byla jediná na světě, to ne. Ale v České republice je přece jen raritou. Jana Nachtigalová totiž hraje sledge hokejovou ligu. Tu mužskou. Obléká dres Sparty Praha, a pokud si myslíte, že jí spoluhráči vytvářejí nějaké zvláštní podmínky, nemohli byste se mýlit víc. „Že by se mnou zacházeli jako v rukavičkách, to fakt ne. Dokonce ani ve sprše mi nedávají přednost,“ směje se Nachtigalová.

Byly přitom doby, kdy jí do smíchu nebylo vůbec. A dostala se do tak vážného psychického stavu, že vyskočila z okna paneláku.

„Tak jsem skončila na vozíku. Jsem na něm už čtrnáct let. Ale v minulosti se moc nevrtám,“ pokrčí rameny rodačka z Prahy, která ale dlouhá léta žije s rodiči v Neratovicích.

Její tatínek pracuje jako instruktor potápění, a tak měla Jana Nachtigalová hodně blízko už odmala právě k tomuto sportu. Hrála závodně softball a lyžovala. Ke sledge hokeji se dostala před zhruba třemi lety.

„Jeden můj bývalý kolega z práce trénoval na zimním stadioně v Neratovicích a ptal se mě, jestli dělám nějaký sport. Dal mi pak kontakt na Jirku Krupičku, kterému jsem zavolala, že bych si ráda sledge hokej vyzkoušela. Šla jsem na jeden trénink – no a od té doby hraju,“ shrnuje s úsměvem třiatřicetiletá hráčka.

„Sport je pro mě možnost, jak trávit volný čas a připadat si užitečná – v tom smyslu, že můžu být prospěšná týmu. Navíc si na ledě můžu vybít stres z práce,“ nachází pozitiva na aktivním životě Nachtigalová.

Když si poprvé zkusila sednout do saní a trénovat s ostatními (někdy na podzim 2015), hodně jí pomohli spoluhráči, které tehdy vlastně ani pořádně neznala.

„Courala jsem se tam někde bokem a učila se zatáčet, trvalo, než jsem vůbec dostala na hokejku puk. Ale kluci byli skvělí, poradili mi, co a jak mám dělat, aby mi to šlo. Během dvou tréninků jsem si pak zvykla i na to, jak mezi sebou mluví v šatně nebo na střídačce,“ rozesměje se třiatřicetiletá krátkovláska, která hraje na pozici centra, tak trochu poťouchle.

Snem je účast na paralympiádě

V lednu 2016 přišla její velká premiéra. Poprvé naskočila (s číslem 16 na rudém dresu) do ostrého zápasu České sledge hokejové ligy. Je jedinou ženou, která ji hraje.

„Vím, že se vloni pokoušela prosadit do ligy i jedna holka z Karlových Varů, ale netuším, kde je jí konec, protože na zápasech v České republice vidět není,“ lituje Nachtigalová, že nemá „parťačku“. Ráda by totiž, aby se sledge hokeji věnovalo víc handicapovaných žen – a jejím obrovským snem je zúčastnit se s českou ženskou sledge hokejovou reprezentací paralympijských her.

„Jednáme s Mezinárodním paralympijským výborem, aby se paralympiád mohly účastnit i ženské sledge hokejové týmy. Jenomže pro to, aby se mi ten můj sen splnil, by nejdřív musela v Česku nějaká ženská sledge hokejová reprezentace vzniknout,“ přeje si třiatřicetiletá hokejistka.

Bronz a zlato z Ostravy

Zatím je jejím kariérním vrcholem účast na nedávném mistrovství světa v Ostravě, kde nastoupila za tým Evropy – a vybojovala s ním bronz.

„Organizace šampionátu dost pokulhávala, hlavně první dva dny to byl masakr, pořád se něco měnilo. Ale jinak pro mě osobně bylo mistrovství obrovská zkušenost, protože jak hraju pořád mezi chlapy, měla jsem teď konečně i srovnání se ženami. A trochu neskromně si myslím, že mě evropský tým dost potřebuje,“ podotýká Nachtigalová.

„Trénujeme společně s evropským týmem jen dvakrát do roka a pro mě je to i tak těžké, protože kempy se konají v Norsku nebo Anglii – a vzhledem k tomu, že tým není nikým dotovaný, platíme si všechno samy. Naštěstí to alespoň funguje na ledě, tím myslím, že během hodiny tréninku si to sedne a fungujeme jako družstvo, kde každý ví, co má dělat,“ doplňuje.

„Tak to bylo i v Ostravě, i díky tomu z toho byl bronz. Ze svojí hry jsem měla dobrý pocit, člověk se tam cítí platný. Na Spartě jsem zvyklá spoléhat víc na kluky, protože jsou rychlejší, ale na mistrovství jsem musela myslet nejen za sebe, ale i za ostatní, hlídat je a přemýšlet celkově nad hrou.“

Souběžně se šampionátem se konal ještě kemp ženského sledge hokeje, kde se mezi sebou utkávaly jednotlivé účastnické země. Mnohdy byla družstva složená z hráček různých národností – a tak třeba Jana Nachtigalová hrála nejdřív v chorvatském celku, ale poslední dva duely odehrála za Finsko.

„A bylo z toho zlato…,“ uzavírá potěšeně Jana Nachtigalová.

Tereza Kubíčková

 

GENERÁLNÍ PARTNER GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
EXKLUZIVNÍ DODAVATELÉ PARTNER ANKETY
NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU
PARTNEŘI
PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
ZA PODPORYDÁRCEMARKETINGOVÝ PARTNER