První ze série rozhovorů s ambasadory projektu Paralympijská výzva Sazka olympijského víceboje je zde a na dotazy premiérově odpovídal triatlonista Jan Tománek, jehož si velice oblíbili žáci i učitelský sbor na školách v Říčanech a Rudné.

Sportovec Jan Tománek má za sebou náročnou, ale také úspěšnou sezonu. Triatlonový obhájce titulu mistra světa v 70.3 Ironmanu, držitel Ceny hejtmanky Středočeského kraje a specialista na dálkové běhy na lyžích rovněž působí jako externí lektor a přednáší problematiku vrcholového sportu handicapovaných.

Do projektu Paralympijská výzva se v letošním roce zapojil jako ambasador v rámci Sportovních dní s paralympionikem. Na základních školách v Říčanech a Rudné zaujal prezentací nejen para sportu jako takového, ale také třeba vyprávěním svého životního příběhu, kdy v důsledku dopravní nehody zůstal od patnácti let odkázaný na invalidní vozík.

Co pro tebe znamená přispívat k rozšíření povědomí o českém sportu pro handicapované?

„Beru to jako součást mé profesionální sportovní činnosti a myslím si, že je rozšiřování obecného povědomí a informovanosti o sportu handicapovaných velmi důležité, a to hned z několika důvodů. Jako prvním zmíním potenciální nárůst členské základny, protože ohlédnu-li se zpět ke svým sportovním začátkům, tak obecná informovanost byla na velmi nízké úrovni a o možnostech jak začít sportovat, jsem se vůbec neměl ponětí. Věřím, že dnes je situace o mnoho lepší, ale stále vnímám oproti západní Evropě jisté nedostatky. Všeobecná informovanost je rovněž velmi důležitá s ohledem na přísun financí do sportu handicapovaných ze soukromého sektoru. Dokud nebude medializace na adekvátní úrovni, o špičkových výkonech jednotlivých sportovců se veřejnost nebude moci dozvědět, což dle mého názoru brzdí profesionalizaci, a tedy i progres para sportu jako takového.“

Jak se ti líbilo na základních školách v Říčanech a Rudné?

„S besedami v podobném rozsahu mám již několikaleté zkušenosti. Nicméně ať už šlo o žáky tělesně handicapované či ty s mentálním omezením, byly pro mě besedy v Říčanech a Rudné premiérou, a tudíž jsem nevěděl, jak bude fungovat koncept, který jinak s úspěchem aplikuji. Naštěstí děti byly skvělé, vnímavé, zaujaté a zvídavé, což si myslím, že je snem každého přednášejícího. Na obou školách se mi líbilo a věřím, že jsme si to společně užili.“

Nachystaly si na tebe děti nějaké zajímavé otázky a co je nejvíce zajímalo?

„Nemyslím si, že by se dotazy nějak zvlášť lišily od jiných škol, ale dotaz, jestli mám fotky z nehody, mě trošku překvapil. Jinak se rozsah dotazů zpravidla točí okolo sportu, mých úspěchů a jízdy na handbiku jako takové.“

Nechal si je „lehnout“ do svého handbike?

„Nedopatřením ano! Trošku jsem si naběhl, když na dotaz zatáčení jsem pozval jednoho žáčka ke mně a nechal ho na handbike sednout. Poté už následovaly dotazy typu, jestli bychom si mohl na vaše kolo také sednout a rázem už to nebylo o povídání, ale zkoušení. Ale děti si to to se zájmem užily a to je nejdůležitější.“

Kdo jsou lepší posluchači? Mladší děti z prvního stupně, nebo ti odrostlejší?

„Každé publikum je specifické. Žáci prvního stupně jsou daleko nadšenější a spontánnější. Druhý stupeň má už daleko promyšlenější dotazy, ale s přibývajícím věkem je na dětech znát ostych před spolužáky, a někdy je to skutečně obtížné, z nich vydolovat alespoň pár dotazů. Zůstaneme-li na základní škole, tak nejvěrnějšími posluchači jsou zpravidla žáci sedmých tříd, ale přesto můžeme být překvapeni velmi komplexním uvažováním mladších dětí.“

Prý se o tebe mohl přetrhnout i učitelský sbor?

„Ano a vždy jsem za to velmi rád, protože alespoň na chvilku mohu vydechnout z maximální zaujetí publikem. Přeci jen dotazy dospělých jsou daleko více konvenční a lépe formulované, což mi situaci samozřejmě hodně ulehčí. Oproti tomu některé děti mají poruchy řeči nebo intelektu a někdy rozklíčovat dotaz položený dětským jazykem je velký oříšek.“

Co bys Paralympijské výzvě popřál do dalších měsíců, případně let?

„V první řadě mnoho zvídavých posluchačů a sportovních nadšenců. Dále hodně sil celému organizačnímu týmu, který se na Paralympijské výzvě podílí.“

Jak hodnotíš svoji letošní sportovní sezonu a přiblížíš nám své budoucí plány?

„S uplynulou sezónou jsem maximálně spokojený! Když jsem v loňském roce vybojoval titul mistra světa a bronz na závodě Světového poháru v para triatlonu, nasadil jsem si laťku hodně vysoko. A letos? Podařilo se mi obhájit titul a k tomu přidat bronz a stříbro ze závodů Světových pohárů. V průběhu listopadu a prosince plánuji tréninkovou pauzu a rehabilitaci. Dojde i jednání s mými partnery a prodlužování či vytváření nových sponzorských kontraktů. Začátkem prosince začnu pozvolna trénovat a současně s tím bych rád dokončil diplomovou práci, abych mohl příští rok ke státnicím. Koncem roku by měly být známy jednotlivé termínovky a budu moci začít detailně plánovat příští sezonu.“

Text: Martin Steinbach