David Drahonínský
 Kamil Vašíček
 Tereza Diepoldová
 Ivan Karabec
 Michal Vápenka
 Tereza Kmochová
 Jiří Ježek
 Tomáš Vaverka
 Zdeněk Krupička
 Šárka Musilová
 Tomáš Pazdera
 Marek Bartošek
 Lenka Matoušková
 Máčala, Hetmer
 Arnošt Petráček
 Jiří Suchánek
 Jiří Bouška
 Ondřej Sedliský
 Jaroslav Šmédek
 Eva Datinská

Informovanost je důležitá, tvrdí Tománek

První ze série rozhovorů s ambasadory projektu Paralympijská výzva Sazka olympijského víceboje je zde a na dotazy premiérově odpovídal triatlonista Jan Tománek, jehož si velice oblíbili žáci i učitelský sbor na školách v Říčanech a Rudné.

Sportovec Jan Tománek má za sebou náročnou, ale také úspěšnou sezonu. Triatlonový obhájce titulu mistra světa v 70.3 Ironmanu, držitel Ceny hejtmanky Středočeského kraje a specialista na dálkové běhy na lyžích rovněž působí jako externí lektor a přednáší problematiku vrcholového sportu handicapovaných.

Do projektu Paralympijská výzva se v letošním roce zapojil jako ambasador v rámci Sportovních dní s paralympionikem. Na základních školách v Říčanech a Rudné zaujal prezentací nejen para sportu jako takového, ale také třeba vyprávěním svého životního příběhu, kdy v důsledku dopravní nehody zůstal od patnácti let odkázaný na invalidní vozík.

Co pro tebe znamená přispívat k rozšíření povědomí o českém sportu pro handicapované?

„Beru to jako součást mé profesionální sportovní činnosti a myslím si, že je rozšiřování obecného povědomí a informovanosti o sportu handicapovaných velmi důležité, a to hned z několika důvodů. Jako prvním zmíním potenciální nárůst členské základny, protože ohlédnu-li se zpět ke svým sportovním začátkům, tak obecná informovanost byla na velmi nízké úrovni a o možnostech jak začít sportovat, jsem se vůbec neměl ponětí. Věřím, že dnes je situace o mnoho lepší, ale stále vnímám oproti západní Evropě jisté nedostatky. Všeobecná informovanost je rovněž velmi důležitá s ohledem na přísun financí do sportu handicapovaných ze soukromého sektoru. Dokud nebude medializace na adekvátní úrovni, o špičkových výkonech jednotlivých sportovců se veřejnost nebude moci dozvědět, což dle mého názoru brzdí profesionalizaci, a tedy i progres para sportu jako takového.“

Jak se ti líbilo na základních školách v Říčanech a Rudné?

„S besedami v podobném rozsahu mám již několikaleté zkušenosti. Nicméně ať už šlo o žáky tělesně handicapované či ty s mentálním omezením, byly pro mě besedy v Říčanech a Rudné premiérou, a tudíž jsem nevěděl, jak bude fungovat koncept, který jinak s úspěchem aplikuji. Naštěstí děti byly skvělé, vnímavé, zaujaté a zvídavé, což si myslím, že je snem každého přednášejícího. Na obou školách se mi líbilo a věřím, že jsme si to společně užili.“

Nachystaly si na tebe děti nějaké zajímavé otázky a co je nejvíce zajímalo?

„Nemyslím si, že by se dotazy nějak zvlášť lišily od jiných škol, ale dotaz, jestli mám fotky z nehody, mě trošku překvapil. Jinak se rozsah dotazů zpravidla točí okolo sportu, mých úspěchů a jízdy na handbiku jako takové.“

Nechal si je „lehnout“ do svého handbike?

„Nedopatřením ano! Trošku jsem si naběhl, když na dotaz zatáčení jsem pozval jednoho žáčka ke mně a nechal ho na handbike sednout. Poté už následovaly dotazy typu, jestli bychom si mohl na vaše kolo také sednout a rázem už to nebylo o povídání, ale zkoušení. Ale děti si to to se zájmem užily a to je nejdůležitější.“

Kdo jsou lepší posluchači? Mladší děti z prvního stupně, nebo ti odrostlejší?

„Každé publikum je specifické. Žáci prvního stupně jsou daleko nadšenější a spontánnější. Druhý stupeň má už daleko promyšlenější dotazy, ale s přibývajícím věkem je na dětech znát ostych před spolužáky, a někdy je to skutečně obtížné, z nich vydolovat alespoň pár dotazů. Zůstaneme-li na základní škole, tak nejvěrnějšími posluchači jsou zpravidla žáci sedmých tříd, ale přesto můžeme být překvapeni velmi komplexním uvažováním mladších dětí.“

Prý se o tebe mohl přetrhnout i učitelský sbor?

„Ano a vždy jsem za to velmi rád, protože alespoň na chvilku mohu vydechnout z maximální zaujetí publikem. Přeci jen dotazy dospělých jsou daleko více konvenční a lépe formulované, což mi situaci samozřejmě hodně ulehčí. Oproti tomu některé děti mají poruchy řeči nebo intelektu a někdy rozklíčovat dotaz položený dětským jazykem je velký oříšek.“

Co bys Paralympijské výzvě popřál do dalších měsíců, případně let?

„V první řadě mnoho zvídavých posluchačů a sportovních nadšenců. Dále hodně sil celému organizačnímu týmu, který se na Paralympijské výzvě podílí.“

Jak hodnotíš svoji letošní sportovní sezonu a přiblížíš nám své budoucí plány?

„S uplynulou sezónou jsem maximálně spokojený! Když jsem v loňském roce vybojoval titul mistra světa a bronz na závodě Světového poháru v para triatlonu, nasadil jsem si laťku hodně vysoko. A letos? Podařilo se mi obhájit titul a k tomu přidat bronz a stříbro ze závodů Světových pohárů. V průběhu listopadu a prosince plánuji tréninkovou pauzu a rehabilitaci. Dojde i jednání s mými partnery a prodlužování či vytváření nových sponzorských kontraktů. Začátkem prosince začnu pozvolna trénovat a současně s tím bych rád dokončil diplomovou práci, abych mohl příští rok ke státnicím. Koncem roku by měly být známy jednotlivé termínovky a budu moci začít detailně plánovat příští sezonu.“

Text: Martin Steinbach

GENERÁLNÍ PARTNER GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
EXKLUZIVNÍ DODAVATELÉ PARTNER ANKETY
NEJLEPŠÍ HANDICAPOVANÝ SPORTOVEC ROKU
PARTNEŘI
PARTNEŘI
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
ZA PODPORYDÁRCEMARKETINGOVÝ PARTNER