|
Archiv 2006
Květa Telváková: Sportuju, protože mě baví vyhrávat
(23.6.2009)
Ve stolním tenise bude mít Česká republika na Global Games pětici reprezentantů. Z kvarteta žen má s mezinárodními závody nejvíce zkušeností Květa Telváková, jejímž mateřským klubem je SK Slavoj Skřivany.
Spolu s jediným mužským zástupcem v českém týmu Janem Pokutou se zúčastnila už švédských Global Games před pěti lety. Jednatřicetiletá učnice se kromě stolního tenisu věnuje také plavání a atletice a v zimě lyžování. Jejím dosavadním nejlepším mezinárodním umístěním jsou dvě třetí místa z evropského šampionátu 2008 v soutěži družstev a ve čtyřhře.
„Stolní tenis hraju od mala. Nejvíc mě baví zápasy, ale paní trenérka je na nás hodná a dobře nás učí, takže i tréninky jsou pěkné,“ říká Květa, která by v Liberci moc ráda předvedla, proč se jí stolní tenis líbí. „Hraju ho, protože mám radost, když vyhraju,“ usmívá se.
Tento fakt potvrzuje i šéftrenérka ČSMPS Lucie Francová, která se Květě i dalším reprezentantům věnuje. „Největší motivací je pro intelektuálně znevýhodněné sportovce pocit úspěchu, že budou odměněni medailemi, že budou stát na stupních vítězů. A samozřejmě prožívají velký smutek a nespokojenost, když k úspěchu nedojde,“ tvrdí. Ten, kdo prožil pocit vítězství, je potom podle Francové schopen předvádět lepší výkony na tréninku. Ostatní se motivují o poznání hůře.
„Práce je to hodně specifická. Vyžaduje mnohem více času a trpělivosti. Je také nutný individuální přístup. Někomu je třeba techniku daného úderu pořád dokola opakovat, jiní vyžadují neustálé názorné ukázky,“ doplňuje specifika Francová, která je sama aktivní hráčkou.
Právě setkání s Květou a dalšími hráčkami SK Slavoj Skřivany ji přivedlo mezi handicapované sportovce. „Snažíme se je zapojovat do tréninku s nepostiženými. Kluby nám v tom vycházejí vstříc. Lidé jsou dnes informovaní, takže postižené sportovce přijímají dobře. Ale samozřejmě při práci s nimi je potřeba větší dávka trpělivosti i soucitu,“ popisuje Francová.
Květu potkala při vlastním tréninku. Nezdráhala se a s hráčkami s postižením si zatrénovala. Spolupráce poté pokračovala pořádáním společných pobytů hráčů s postižením a bez. Tato zkušenost ji přivedla ke studiu speciální pedagogiky. A protože má licenci trenéra stolního tenisu, bylo nasnadě, že vznikne dlouhodobá spolupráce.
Lucie Francová se stolnímu tenisu v Českém svazu mentálně postižených sportovců (ČSMPS) věnuje už deset let. „Za tu dobu se snažíme o co největší rozšíření sportovních možností pro sportovce s postižením a o jejich integraci prostřednictvím sportu. Největší pokrok je možný právě díky zapojení sportovců do tréninků běžné populace. Situace se zlepšuje v přípravě, v počtu tréninků i ve sportovních možnostech. Pomalu se přibližujeme úrovni profesionálního sportu, i když ho nikdo ze sportovců na profesionální úrovni neprovozuje,“ líčí.
Přitom na mezinárodní úrovni je mnoho zemí, které mají své reprezentanty profesionály s každodenním tréninkem. „Značně to snižuje šance našich hráčů na úspěch. V českých poměrech toto zatím není možné. Ale i současný stav, kdy umožňujeme pravidelně trénovat širokému spektru zájemců, je určitou zárukou dalšího pozitivního vývoje,“ věří Francová.
Výsledky se pomalu dostavují a čeští stolní tenisté se vyrovnávají světové špičce. „Je problém dostat se ke složitějším úderům - třeba k topspinům nebo rotovaným úderům. To zvládnou jen zřídka,“ vypočítává šéftrenérka limity, které zatím její svěřenci nezvládají. Nejlepší sportovci se v tomto odvětví rekrutují z Hong Kongu. „Je tam vidět obrovský dril. Jsou úžasní. Myslím, že jejich nejlepší sportovci by se bez problémů udrželi v ligových soutěžích České republiky. Sama bych s některými sehrála rovnocennou hru,“ respektuje jejich sílu Francová.
Květa Telváková přiznává, že dříve měla z obávaných soupeřů respekt, ale s postupem času se otrkala. „Když hodně trénuju, tak vím, že můžu být dobrá. Nejlíp mi jdou sekané míče a bekhend, v tom jsem silná,“ popisuje.
|
|
|
|