Adéla Míková je největší českou nadějí v plaveckých disciplínách. Její nejoblíbenější disciplínou je kraul na 800 metrů.
V začátcích byla úspěšnější na krátkých tratích, ale postupem času začala za ostatními závodníky zaostávat, a tak se nyní se specializuje na ty dlouhé. V nich také dosáhla svých největších úspěchů. Na loňském mistrovství Evropy získala tři bronzové a jednu stříbrnou medaili. Na mistrovství světa v roce 2005 skončila čtvrtá v polohovém závodě na 200 metrů.
Osmnáctiletá sportovkyně přitom začala s výkonnostním plaváním až v roce 2004. „V plavání jsem vyhrávala a vyhrávat mě bavilo, tak už jsem u toho zůstala,“ líčí Adéla, co bylo hlavním impulsem v rozhodnutí pro kariéru plavkyně.
Kromě plavání je také úspěšná klasická lyžařka, věnuje se i atletice, hraje stolní tenis, fotbal nebo basketbal. „Je všeobecně sportovně nadaná. V atletice a v klasickém lyžování dokonce dosahuje medailových úspěchů,“ říká její hlavní trenérka Alena Erlebachová, která je zároveň garantem plavání v Českém svazu mentálně postižených sportovců (ČSMPS).
Velký zlom ve výkonnosti Adély nastal, když byla zařazena mezi vrstevníky do plaveckého klubu SKP Liberec. „Mezi intelektuálně znevýhodněnými její výkony stagnovaly. Neměla totiž konkurenci,“ vysvětluje Erlebachová, která je nyní součástí trenérského tria spolu se svou dcerou Alexandrou, bývalou závodní plavkyní, a Zdenou Šafránkovou, jež má na starosti Adélu v oddíle SKP. „Najednou má daleko větší konkurenci. Trénuje pětkrát týdně a musí se daleko víc snažit,“ dodává Alena Erlebachová.
Trenérka Šafránková je navíc uznávaným odborníkem. Vychovala například olympioničky Strakovou a Maňhalovou. „Za spolupráci s ní jsem moc vděčná,“ tvrdí Erlebachová. „Trénovat Adélu totiž není jen tak. Je to náročné, protože často je vůči nám v opozici,“ doplňuje. Při práci s intelektuálně znevýhodněnými sportovci je prý nejtěžší bojovat s jejich vůlí. „Nejhorší je dokola odpovídat na otázky typu: Proč mám plavat od kachlíku ke kachlíku, když mě to nebaví? Je to stále dokola. Proč, nač, jakto?“ popisuje hlavní trenérka. Za výsledky sportovců s intelektuálním handicapem tak stojí především tým lidí kolem nich.
„Měla bych se naučit víc poslouchat rady trenérů,“ uvědomuje si Adéla, že to s ní někdy není lehké. „Nejradši mám slečnu Erlebachovou,“ vykládá, s kterou trenérkou si nejvíc rozumí. „Ale všechny jsou moc fajn. Jsem ráda, že mám nad sebou pevnou ruku, protože to potřebuju. Jsem s nimi spokojená,“ dodává vzápětí.
U plavání by Adéla chtěla zůstat i potom, co dokončí školu. Studuje obor švadlena, ale už nyní říká, že se tomuto povolání do budoucna věnovat nechce. „Chtěla bych být plavčíkem,“ zasní se na chvíli. Je na ní vidět, že pokud by se jí tento sen splnil, byla by moc šťastná.
Na Global Games od Adély její trenérky očekávaly úspěch zejména v závodě na 800 metrů volným způsobem. Jenže v polovině dubna Adéla podstoupila operaci slepého střeva a musela na šest týdnů přerušit trénink, v klíčové době před vrcholem sezony. „Bolelo mě břicho, tak si mě vzali do nemocnice. Jenže po operaci jsem měla ještě větší bolesti, musela jsem v nemocnici zůstat a nakonec mě operovali podruhé,“ popisuje své zdravotní peripetie.
Je tedy otázkou, nakolik se výpadek v přípravě odrazí na výsledcích. „Doufáme, že se zadaří aspoň v jedné disciplíně a nějakou medaili Adéla získá,“ přeje si Erlebachová. „Kdyby získala zlato, tak jí snad splním i nesplnitelné,“ dodává v nadsázce. |