Ve čtyřech finálových disciplínách, z toho třech atletických, se ve středu na 21. hrách letní deaflympiády v Taipei představili čeští sluchově handicapovaní sportovci. Ani jednu teoretickou šanci na umístění na stupních vítězů však nezúročili – částečně s ohledem na neustále se zkvalitňující konkurenci, dílem zásluhou zdravotních problémů či technického přestupku.
Nejpozitivnějším zjištěním byl výkon talentovaného, teprve dvacetiletého skokana do výšky i do dálky, Jakuba Noska. Ten prožívá podle vlastních slov zvláštní období. Před rokem mu to lépe vycházelo při překonávání laťky, letos v sektoru pro dálkaře. „Zpočátku jsem byl nervózní. Na Taipei Stadium jsem dorazil po třetí hodině, soutěž začínala v17:15, a čekání mi přišlo jako nekonečné. Určitě se to odrazilo na úvodním skoku. Ve druhém jsem si vyrovnal dosavadní maximum a ve třetím vytvořil nový osobní rekord, když jsem přidal dalších pět centimetrů. V tu chvíli ze mne obavy a nejistota spadly, a na čtvrtý skok, první v užším finále, jsem si hodně věřil. Dal jsem do toho skutečně všechno! A přistál v písku za sedmimetrovou hranicí, bohužel, s malým přešlapem,“ povzdechl si Jakub zklamáním a dodal, že v ten moment se nervozita vrátila zase zpátky. Pátý pokus vůbec nezvládl – jen proběhl doskočištěm – a v závěrečném si už maximum nezlepšil. „Ještě mám před sebou výšku. Ale byť mám skočeno 198 centimetrů, letos mi to tak nejde, a trochu se děsím, že začínáme skákat na 180,“ prohodil Nosek o soutěži, která ho čeká v sobotu odpoledne.
Jiný příběh prožil na Tchaj-wanu sedmatřicetiletý kladivář Jan Vacek – hned při prvním tréninku po příletu z České republiky si bolestivě strhl kůži u prstu na ruce, a musel v přípravě na několik dnů vysadit. Ačkoliv se rána přijatelně zacelila, ve finále hodu kladivem ho potkala další smolná příhoda. „Docela jsem si věřil, že udělám slušný hod. První kladivo dolétlo do vzdálenosti 46,64 metru. Jenže při druhém pokusu jsem si obnovil problémy se zády, které mne trápily i dříve, a bolest byla tak veliká, že jsem to nemohl hnát do extrému. V mém věku je zdraví přednější,“ vysvětlil Vacek, proč po neplatném pokusu z páté série už k poslednímu hodu ani nenastoupil. Na nejbližšího soupeře, pátého Američana tmavé pleti Lopeze, v tu chvíli ztrácel – s ohledem na zdravotní indispozici – „nepřekonatelných“ pět metrů. Za zmínku však stojí mimořádná forma Japonce Morimota. Soutěžil vlastně jen sám se sebou. Čtyřmi podobnými pokusy opakovaně atakoval vlastní, tři roky starý světový rekord v kategorii neslyšících sportovců. A v úplně posledním ho k nadšení přítomných diváků překonal – o plných 164 centimetrů!
Pocity, které na deaflympiádě prožívají jen ti nejlepší, už z trojlístku českých středečních „finalistů“ poznala někdy v minulosti pouze Pavlína Maléřová. Ačkoliv na letních hrách neslyšících v letech 2001 a 2005 vybojovala dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili, letos měla třiačtyřicetiletá atletka šanci na navýšení sbírky pouze tehdy, pokud by výrazně přehodila pásku, označující hranici 40 metrů. Však se o to celý závod pokoušela. Leč marně. Nejvíce, na 54 centimetrů, se přiblížila závěrečným šestým pokusem. Za bronzovým stupínkem tak Maléřová zaostala propastných čtyři a půl metru. „Nedá se nic dělat, víc už to opravdu nešlo,“ prohodila naše atletické veteránka, když ji přišel symbolicky pogratulovat a potěšit trenér atletů Petr Valášek.
Ve stejné soutěži, ovšem v kategorii mužů, se podruhé na hrách představil Tomáš Pazdera. Zatím jen v kvalifikaci, kterou zvládl zdárně i přesto, že v noci nedokázal usnout. „Spal jsem pouhé dvě hodiny, pak jsem se nestačil najíst, ale naštěstí to dobře dopadlo,“ svěřil se. V diskařském sektoru se sešlo 22 atletů a náš Pazdera postoupil do pátečního finále šestým nejlepším výkonem (40,10). Na Ukrajince Bilokona, který jako jediný přehodil padesát metrů, nebude mít asi nikdo, na třetí nejlepší kvalifikační hod však Tomášovi chybělo o poznání méně – 2,58 metru.
Další dva Češi byli k vidění v akci v bowlingovém Xingqiaofu centru, které už se nenachází v samotném Taipei, ale v okrajovém distriktu známém jako Zhonghe City. Pokud se v úterý v soutěži jednotlivců ukázalo, že naše kvarteto – tři muži a jedna žena – na absolutní světovou špičku mezi neslyšícími, reprezentovanou zejména asijskými zeměmi, USA a Kanadou, zatím nestačí, v párech byl předvedený výkon o poznání lepší a přijatelnější. Jaromír Vohryzka s Janem Zemanem skončili přesně na konci první třetiny výsledkové listiny, jako jednadvacátí z 63 přihlášených dvojic.
Výsledky
Atletika
Muži – hod kladivem:
1.Masatoshi Morimoto (Japonsko) 61,08 WR
2.Maxim Bgan (Rusko) 55,18
3.Ken Lin (Tchaj-wan) 54,94
6.Jan Vacek (ČR) 46,64
Muži – skok do dálky:
1.Máris Gréninš (Lotyšsko) 749
2.Yong Fei (Čína) 713
3.Mingan Miao (Čína) 712
7.Jakub Nosek (ČR) 662
Ženy – hod diskem:
1.Trude Raad (Norsko) 47,29 GR
2.Larisa Voroněckaja (Litva) 46,43
3.Natálie Uršulenková (Ukrajina) 43,80
7. Pavlína Maléřová (ČR) 39,46
Bowling
Muži – soutěž dvojic:
1. Seongjo An / Jonghoon Jam (Korea) 2378
2. Younho Kim / Youngchun Seo (Korea) 2368
3. Fahad Mohhamed Alromaih / Mohmmad Adel Orai (Saudská Arábie) 2346
21. Jaromír Vohryzka / Jan Zeman (ČR) 2144
David Soeldner (ČPV) / Taipei
Fotografie Martina Malého
|