Z letní deaflympiády v australském Melbourne si Margaréta Hanne-Trnková a vícebojařka Tereza Wagnerová přivezly cenné medaile. První jmenovaná dvě zlata z běhů na 100 a 200 metrů, a její kolegyně z reprezentace sluchově handicapovaných sportovců zase sedmibojařský bronz. I když naděje na rozšíření těchto osobních sbírek žije – vždyť nejkratší sprint i sedmiboj vyvrcholí až v úterý večer tchaj-wanského času – situace českých atletek je hodně komplikovaná. Proč?
Hanne-Trnkové se nevydařil už dopolední rozběh na 100 metrů. A do finále pak postoupila díky výhodnému klíči, upřednostňujícímu jen dvě nejlepší ženy z každého semifinále. Další závodnice mohly spoléhat na lepší čas. V opačném případě by se Margarétě – jako páté sprinterce z prvního semifinále – byť o pouhou setinu sekundy, nenávratně rozplynula i mlhavá šance na obhajobu deaflympijského prvenství . Vždyť má soupeře navíc. Bolestivé zranění, které utrpěla na konci inkriminovaného rozběhu – odřené a potlučené koleno. „Zhruba deset metrů před cílem jsem měla něco jako chvilkové zatmění. Škobrtla jsem a začala ztrácet rovnováhu. Naštěstí jsem se přinutila alespoň k tomu, že jsem se udržela na nohou až k fotobuňce, a teprve poté padla na zem,“ svěřila se dvaatřicetiletá a očividně pokulhávající Margaréta Hanne-Trnková.
Také o tři roky mladší Tereza Wagnerová vykročila do sedmiboje nešťastně. „Nechybělo mnoho a rovněž jsem zakopla. Ovšem hned na startu běhu na 100 metrů přes překážky. Rozhodil mě startér, který stále mluvil. S ohledem na svůj handicap jsem nedokázala rozlišit co, však to nebylo podstatné, ale zkrátka jsem vnímala rušivý zvuk, rozptyloval mně a musela jsem ho požádat, když má na starost neslyšící atletky, ať toho nechá a zavře ústa. Ve skoku do výšky jsem se zase trápila s pozměněným rozběhem. Dříve jsem ho mívala velmi krátký, teď jsme zkoušeli delší, a nebylo to ono. Vypadla jsem jako první a 144 centimetrů je opravdu málo.“
V podvečerním programu si Wagnerová nejdříve vylepšila pozici ve vrhu koulí, kde skončila druhá, jenže i běh na 200 metrů přinesl rozčarování. Cílem proběhla poslední ze šestice sedmibojařek, v čase 29,09! „Chtěla jsem to zvládnout co nejlépe a místo toho si sama připadala, že snad jdu někam na výlet. Hrůza. Zatím jsem pátá a na třetí místo ztrácím 180 bodů. To není ani málo, ani moc. Hodně bude záležet, jak se mi povedou poslední technické disciplíny, skok daleký a hod oštěpem, což je moje silná stránka. Naopak největší konkurentky jsou dobré půlkařky a já si na ně musím udělat alespoň stobodový náskok. V takovém případě bude bitva o bronz otevřená až do poslední chvíle.“
A tak jediný, kdo se na Taipei Stadium radoval jak před obědem, tak před večeří, byl dvacetiletý koulař Tomáš Pazdera. Ze své kvalifikační skupiny postoupil ze třetí pozice, celkově jako šestý ze dvanácti šťastlivců, a v konečném resumé si ještě o jednu příčku polepšil. První finálový hod se mu přitom nepovedl. Rozhodčí ihned zvedli červený praporek. Pak se ale třetím pokusem zlepšil na 13,90 a do užšího boje o medaile šel dokonce ze čtvrtého místa – byť s prakticky půlmetrovou ztrátou na lákavý bronz. A ten ještě ležel až za hranicí, kterou pod širým nebem nikdy nepřekonal. V hale hodil Tomáš už čtrnáct a půl metru, ovšem venku si nový osobní rekord vytvořil až během dopolední kvalifikace v Taipei, výkonem 13,95. „Bylo složité házet v takovém horku. Na to nejsem zvyklý. Stejně tak jsem ještě nikdy nezávodil večer a pod umělým osvětlením. Byl to zajímavý zážitek. Bohužel, celý den jsem se potýkal s technikou. Částečně kvůli extrémním teplotám, dílem nervozitou – při prvním, technicky nepovedeném odhodu, jsem k dovršení všeho zachytil rukou o dres, kouli vymrštil jen konečky prstů, a bolestivě si je ohnul. Škoda, že mne v užším finále přehodil Číňan, ale i tak jsem s 5. místem samozřejmě spokojen…“
Výsledky
Koule muži:
1. Joanel Lopez (USA) 16,26
2. Mahmut Klic (Turecko) 15,21
3. Haijun Shen (Čína) 14,77
4. Oleg Bilokon (Ukrajina) 14,67
5. Tomáš Pazdera (ČR) 13,90
David Soeldner (ČPV) / Taipei
Fotografie Martina Malého
|